Již od mala byl Hans Nagel obklopován uměleckou činností. Jeho otec, nadaný kovář, přeměňoval mosazné americké nábojnice z druhé světové války na popelníky, vázy a svícny, které Hans spolu se svými bratry sbírali po nocích. Dost možná to byl právě otec, který v Hansovi a jeho bratrech probudil uměleckého ducha a chuť studovat na kolínské umělecké škole. Jeden ze synů Nagelů se stal malířem, druhý sochařem, třetí stříbrníkem, ale byl to právě Hans Nagel, kdo zastával funkci generálního ředitele malé rodinné firmy, odhodlaný pokračovat v práci svého otce, poháněný kreativitou a smyslem pro detail.
Pouhých 20 let po skončení války se pětatřicetiletý Hans Nagel setkal s architektem a umělcem Wernerem Stoffem v designérské komunitě v Kolíně nad Rýnem. Werner Stoff působil jako výkonný umělec a vyvinul vlastní typickou řadu předmětů „bez rohů“. A tak jejich společná láska k designu a vášeň pro umění vyvolaly neutuchající zápal a započala tak velkolepá spolupráce.
Geniální myšlenky mohou člověka napadnout takřka na každém kroku. V případě Hanse Nagela, to bylo při pádu na lyžařské dovolené v Alpách, kdy jej políbila múza, při pohledu do sněhu na otisk svých tří prstů. Tento otisk je promítnut v ikonickém elegantním svícnu se třemi stojánky, na jehož designu se podílel Werner Stoff.